47? 47!

Tohle by nás ve snu nenapadlo...

Rok 2008: Ondra si na nástěnce ve škole všimne náborového letáku, který láká hochy i dívky do SK Nadace VIA. Je přijat.
Rok 2009: Založena běžecká frakce oddílu, prvního závodu se účastní čtyřčlenná štafeta.
(...)
Rok 2011: Na start se chystá 47 běžců pro Nadaci VIA, několik dalších je zraněných a JB (čti "jébému") deset dní před závodem došly startovní čísla, a musí proto další běžce odmítat...  

Na sekretariátu jsme si mysleli, že nás šálí zrak, a tak jsme si udělali seznam (k vidění je tuhle na stránkách Nadace VIA ) a zjistli jsme, že nešálí!

Ondřeji, Marku, Lukáši, Moniko, Tomáši, Dirku, Pavle, Tille, Darrene, Juane Luizi, Gustavo Gonzalesi, Jose Carlosi, Jakube, Petře, Bystriku, Jane, Billy, Sharon, Filipe, Anniko, Kirsten, Gabrielo, Jonathane, Shannon, Mili, Anno, Faye, Jiří, Johano, Lenko, Jane, Mirku, Evo, Michale, Ondřeji, Michaele, Luboši, Zbyňku, Kamile, Terezo, Dano, Jane, Jano, Radime, Agáto i vy dva, kteří doplníte jednu štafetu, ač zatím neznáme vaše jména - děkujeme!!!!

Jaké to je žít se zraněným 1/2maratóncem

Když jsem před léty na Staroměstském náměstí poprvé spatřila nekonečný zástup uřícených běžců, nemohla jsem pochopit, proč si to ti lidé dělají. O několik let později se jeden příbuzný, říkejme mu třeba JB, rozhodl běhat za Nadaci VIA. JB už tehdy za nadaci leckam chodil a zejména pro ni pracoval a dýchal – brzy zrána, celý den (víkendy nebudu ani zmiňovat) i v noci, kdy pro ni přímo chrápal. A teď tedy pro ni chtěl i běhat. Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam. Přidal se ke svým běhavým kolegům, k nim se přidali jejich příbuzní, pak jejich přátelé se svými příbuznými, červení i modří kluci z hokeje, krásná miss s maminkou a bůhvíkdo ještě.
Mně o tom svátku endorfinů připadla poměrně důležitá role: přenášet běžcům mezi startem a cílem civil. Užívám si tu podívanou – nejprve na keňské gazely, potom na veselé a ztepilé viaběžce – i zakončení v Lokále naplněném potem šťastných vytrvalců.
Osud si však přál, aby JB tentokrát na startu nestál. Jaký je život se zraněným 1/2maratoncem? zeptal se mě poťouchle jeden nejmenovaný vousatý chlapík z nadace. – Není vůbec k zahození. Do divadla i do kavárny JB dopajdá a u pračky se nekupí hromady propocených hadrů.
Pro tentokrát odpadá i starost, že by na dvacátém kilometru mohl dostal infarkt.
Věnujeme se nové zálibě: na jarních procházkách ve Stromovce pozorujeme (JB dívky, já
muže) a hodnotíme, kdo jak pěkně běhá a jakou má šanci TO uběhnout. JB si totiž myslí, že každý běžec ve Stromovce trénuje na maraton, a navíc věří, že všichni časem poběží pro nadaci...
Vyvrknutý kotník už ale ztrácí barvy duhy a já tuším, že tahle idyla nebude trvat dlouho.

Anela

Jaké to je žít s maratóncem

Začalo to nenápadně. Nejdřív šel - říkejme mu třeba Kirk - jednou jen tak zkusmo běhat. Nejprve do Gröbovky, pak mezi ohrady směrem na Bohdalec, pak začal běhat k Vltavě, pak si koupil lepší boty a tepoměr. Trasa se povážlivě prodlužovala a Kirk trávil mimo domov stále více času…

Taky jsem si koupila boty, a zatímco já se vždycky otočila na Výtoni, Kirk mi jen letmo mávnul a pokračoval z Výtoně k Národnímu divadlu, pak přes most Legií, Smíchov a Železniční most zase zpátky, případně se trasa dá ještě prodloužit do Podolí. Za prudkého slunečního žáru, palčivého krupobití, za svitu luny i v husté kaši mlhy. Když jsme si kupovali nový kufr, o který se dělíme, když jeden z nás jede na služební cestu, základní funkční požadavek na kufr byl, aby se do něj vešly i běžecké boty (velikosti 48).

Stalo se, co jsem již dlouho podvědomě tušila, ale co jsem si zároveň bála nahlas přiznat – Kirk si myslel na maraton. A tak na ten drážďanský začal trénovat.

Kapitán Kirk má na mušce dalších 42 km!

Léto bylo strašné, Kirk chodil běhat čtyřikrát týdně, z víkendů jsme se buďto museli vracet dřív, aby ještě stihl běhat, nebo kamkoli jsme jeli, běhal tam. Podařilo se mi mezi mými kamarády – kavárenskými povaleči – sestavit podpůrný tým (zejména pro mě) a vyrazili jsme do Drážďan. Bohužel ten rok začala zima už v polovině října – na Moravě byla sněhová kalamita a v Drážďanech padal déšť se sněhem a tomu odpovídala také nálada běžce před startem. Zatímco my neběžci jsme si užívali staré mistry ve Zwingeru, přes sklo kavárny se dívali, jak prší, a byli rádi, že tak jímavě prší, ale my jsme v teple, Kirk obíhal dvakrát dokola centrum města. Trénink se vyplatil, Kirk doběhl šťastný a bez újmy na zdraví v čase pod 4 hodiny a dnes běhá spokojeně dál. Naštěstí další maratony nejsou zatím na pořadu dne…

Bjetka

P. S.: Když si Kirk tento text přečetl, říkal mi, že nepíši ve dvou bodech pravdu - jednak že léto bylo strašné a jednak že další maratony nejsou na pořadu dne...

Trénink ve vysokých horách

Kdy jindy si zajet na vysokohorský trénink než tři týdny před půl maratonem. V Alpách ve výšce 1 800 mnm je dechu o dost méně než ve Stromovce. První 5km výběh je tak čiré trápení. Druhý den si troufám na 7 a dá se to vydržet. Po denní pauze proložené lyžováním ve vichřici si dopřávám 9km v horách. Běží se mi krásně, po 9km se mi ani nechce zastavit. Už i dechu se dostává. Spokojen, jak mi to pěkně šlo, dobíhám jen tak lážo plážo do apartmánu, kde bydlíme. Bohužel nedávám pozor na cestu a došlapuju na kanál jak trotl. Kotník ven a zase zpátky a něco mi říká, že si budu muset letošní 1/2 maraton odpustit. No, uvidíme .. tak alespoň v internetové kavárně registruju týmy Nadace VIA a vypadá to na rekord. V dubnu nás poběží 38. -jb-

Přestup na poslední chvíli

Funkcionářům běžeckého gigantu jménem Nadace VIA se zdařil trejd sezóny - již beztak nabitou soupisku běžců ještě rozšíří a posílí Tereza Zunová, finalistka Miss České republiku 2011. Tereza zatím s nadací podepsala smlouvu na jeden závod s opcí (což znamená, že bude-li se svým týmem spokojená, poběží třeba i příště) a spolu se svou maminkou a maminčinou kamarádkou se vydá 2. dubna na trať půmaratonu.
Půjde-li vše podle plánu (funkcionáři oddílu nezahálejí), poběží Tereza v dresu nadace již jako čerstvá Miss!

Oficiální představení běžecké posily

P. S.: Tereza se taktéž pod číslem 12 uchází o korunku České Miss Earth. Hlasovat je možno na webových stránkách www.erasporeni.cz/#miss. Vítězka hlasování získá nejen titul, ale současně přinese „své organizaci“ 150 tisíc Kč. Pokud by v hlasování zvítězila Tereza, my bychom získanou částku vložili do Fondu místních iniciativ - tj. do stejného fondu, do nějž poputuje dobročinný výtěžek z letošních běhů. Podpořte Terezu - podpoříte i nás!